Chandler
Chandler Šťastná Berjanka
aneb. "Jak jsme k Aplíkovi přišli"
Při pátrání po tom, který z těch Salašnických psů bude naše Agátka, jsme se seznámili i s plemenem Appenzelský salašnický pes. Popravdě se nám líbil nejvíc, Entlebuch nám připadal moc malý a dlouhý, Velký švícarský zase už moc "telecí", Aplík byl akorát a krásný. Zjistili jsme, že ve vesničce za Dobříšem bydlí pani, která Aplíka má a vydali jsme se s Agátkou na návštěvu. Nabyla to hlášená návštěva a tak jsme se nemohli divit, že jsme paní nezastihli. Zjistili jsme alespoň telefon a po čase si domluvili setkání u nás. Výbuch smíchu, kterému se paní neubránila, když viděla Agátku (rádo-by Salašníka), nám sebral poslední naděje. Dnes již chápu co ji tak pobavilo, tenkrát jsem ještě Apla naživo nikdy neviděl. Smířili jsme se s tím, že naše zlatíčko Agátka bude Vestaj. Po čase nás tato paní kontaktovala s tím, že v chovné stanici odkud má ona svojí Alexu, mají dva vrhy štěňat, že by to určitě stálo za návštěvu, pokud se ještě o Aplíky zajímáme.
Vyrazili jsme tedy na výlet, jen tak se mrknout. Po té co jsme prožili příjemný půlden v chovné stanici Šťastná Berjanka, odjížděli jsme plni dojmů, nových informací a se zamluveným štěnětem, které si nás, tedy spíš našeho syna, vybralo.
A pak už jsme jen čekali, denně sledovali na stránkách jak nám štěňoch Čeňoch roste a straaašně se těšili.
...a už je náš !!!
Dva vrhy aplíků na jednom dvoře, to je něco nepopsatelného. FOTO ZDE
Opět můžu jen chválit přístup chovatelky, která se opravdu snažila, aby jsme odjížděli vybaveni vším, co budeme v dalších dnech potřebovat a nejednalo se jen o cenné rady.